HISTORIE   SOUČASNOST   MÁJOVÁ SLAVNOST   PAMÁTKA ZESNULÝCH   MH V PUBLIKACÍCH
MH V MÉDIÍCH   UMĚNÍ 19.STOLETÍ    KOSTEL    PARTNERSKÉ A ZAHRANIČNÍ HŘBITOVY

Partnerské historické hřbitovy

Zahraniční historické hřbitovy

Přestože Malostranský hřbitov je unikátní, podobné osudy zažívají i historické hřbitovy jinde.
Zkušenosti, získané v oblasti péče o historické hřbitovy v sousedních zemích, mohou představovat cenné vodítko při řešení problémů Malostranského hřbitova. Jako příklady různých řešení jsme vybrali dva, oba jsou zhruba ze stejného období a musí se potýkat s obdobnými problémy.

  • Eliášský hřbitov v Drážďanech
  • Hřbitov sv. Marxe (Markuse) ve Vídni

Eliášův hřbitov v Drážďanech

Hřbitov byl založen v morovém roce 1680 - tj. ve stejném roce jako Malostranský hřbitov. Po  rozšíření za kurfiřta Augusta Silného významným barokním architektem Georgem Bährem (1666-1738) se stal místem poté posledního odpočinku  pro bohaté a významné občany Drážďan a začaly zde vznikat vynikající funerální objekty v barokním a rokokovém slohu. Z významných osobností je třeba se zmínit zejména o významném hudebním skladateli Johannu Gottfriedovi Naumannovi (1741), svobodném zednáři a příteli Mozartově. Naumann několikrát navštívil Prahu, a byl dobrým přítelem manželů Duškových.

Poslední pohřeb na Eliášském hřbitově  konal dne 30. června 1786. Od té doby je hřbitov, který byl v únoru 1945 navíc při náletu spojeneckých letadel na Drážďany těžce poškozen, pro veřejnost nepřístupný.  

O zachování a zpřístupnění tohoto hřbitova, který přestavuje nejen významnou památku  Drážďan, ale také galerii funebrální plastiky 18. a začátku 19. století, se zasazuje podpůrný spolek, založený v roce 1998. Těžištěm jeho činnosti práce s veřejností – snaží se připomenout veřejnosti význam hřbitova a získat ji tak pro ideovou a finanční podporu opatření, nutných k jeho záchraně a zpřístupnění. Pořádají  proto výstavy, přednášky a kurzy na Lidové univerzitě a hledají ledaji „kmotry“ pro  jednotlivé náhrobky. Provádějí rovněž rozsáhlou  propagační činnost na školách, aby získali pro spolupráci mladou generaci.

Hlavním úkolem spolku je nyní statická sanace hrobek, poškozených při náletu na Drážďany, a nová inventarizace náhrobků a aktualizace výsledků dřívějšího průzkumu. Budou následovat opatření, sloužící ke rekonstrukci a případnému doplnění chybějících kamenných prvků a zpracování nové koncepce péče o hřbitovní zeleň, sledující zachování místního koloritu.
Plánovaná opatření budou financována jak z příspěvku členů podpůrného spolku a z výnosu benefičních akcí, tak i z fondů Německé nadace pro ochranu památek (Deutsche Stiftung Denkmalschutz, DSD), od kterého správkyně Eliášova hřbitova, paní Dr. Beatrice Teichmanová, obdržela v tomto roce příspěvek na rekonstrukci jedné z historicky cenných hrobek.

 

Hřbitov sv. Marxe (Markuse) ve Vídni

Hřbitov sv. Marxe (jako zní ve vídeňském dialektu jméno Markus) je jediným zachovaných vídeňským hřbitovem z doby klasicismu a biedermeieru. Vznikl v roce 1784  jako jeden z pěti nových komunálních hřbitovů, založených Josefem II.. Na tomto hřbitově byl pochován Wolfgang Amadeus Mozart, i když je místo jeho posledního odpočinku dnes již neznámé.

Po zřízení Centrálního hřbitova v roce 1874 ztratil na významu, a byl proto v roce 1878 definitivně zrušen. Po zrušení hřbitova byla většina prominentních osobností exhumován a odvezena na čestné pohřebiště Centrálního hřbitova a zrušený hřbitov byl poté ponechán svému osudu.

Ve 20. letech minulého století mu hrozila stejně jako ostatním hřbitovům z doby Josefa II. úplná zkáza. Za svou záchranu vděčí školnímu řediteli a badateli Hanse Pemmerovi, autorovi dosud nepřekonaného popisu hřbitova. Jeho úsilí přineslo ovoce, a hřbitov byl 22. října 1937 předán vídeňské veřejnosti jako park pod zvláštní památkovou ochranou. Většina jeho náhrobků a hrobů proto mohla zůstat zachována. Za II. světové války však byl poškozen v okolí probíhajícími boji, a po odstranění škod došlo v 70. letech jeho novému  ohrožení v důsledku budování dálnice A 23 v jeho těsné blízkosti.

            Od roku 1943 se o něj stará Úřad pro výstavbu zahrad města Vídně (Gartenbauamt Wien). I když jednotlivé náhrobky nejsou v dobrém stavu, zájem vídeňské veřejnosti i představitelů města však zaručuje, že budou přijata a provedena potřebná sanační opatření. Již v roce 1996 vypracovala zahradní architektka Kordula Loidl-Reischová na podnět Spolkového úřadu pro ochranu památek (Bundesdenkmalamt) dlouhodobou koncepci ochrany hřbitova z hlediska zahradní a parkové architektury, a architekt Gunter Breckner byl  vídeňským magistrátem pověřen inventarizací pomníků a popisem aktuálního stavu. Na tomto základě byla provedena zkušební restaurace nejdříve u pěti, a v minulém roce (2007) u pak více vybraných funerálních objektů (zatím se jedná pouze o odstranění břečťanu z pomníků, jejich očištění a obnovu nápisů).

             Pro nás je hřbitov zajímavý zejména proto, že zde byl blízko svého zbožňovaného Mozarta spolu se svou ženou Terezou, rozenou Schnellovou, pochován také jeho první životopisec, český rodák a čestný občan Prahy a Plzně prof. František Xaver Němeček (+1859). Věčným spánkem zde spal také slavný spisovatel doby obrození a autor „Slávy dcery“ Jan Kolár (1793-1852 ), později (1904) z popudu Svatoboru exhumovaný a znovu pohřbený na Olšanech, architekt Pietro Nobile (1774-1854 ), autor novogotické přestavby Staroměstské radnice, a železniční inženýr Alois Negrelli (1799-1858 ), projektant Suezského kanálu a tvůrce známého pražského viaduktu. 

Za to, že je hřbitov pevně zakotven v podvědomí obyvatel Vídně, vděčí Muzeu Vídně III - Landstrasse, a v poslední řadě jeho řediteli, prof. Hauerovi.
 

Další články kde naleznete informace o nás z tisku

Současnost a proměny Malostranského hřbitova   MH v literatuře, tištěných médiích a dalších publikacích