Z historie Májových slavností

Historie

Na existenci zvláštního svátku jara „Májové slavnosti“, jsme přišli náhodou při seznamování se s historií Malostranského hřbitova. Tyto se začaly slavit v r. 1807 a skončily ve druhé polovině  20. století. Součástí Májových slavností probíhajících v 19. století bylo pravidelné vydávání letáčků pro návštěvníky s nábožensko-filosofickými texty. Zakladatel Májových slavností pan Václav Veĺeba je sám psal a doplňoval i jednoduchými kresbičkami.

Karel Krejčí: Máchovské „dušičky“ na pražských hřbitovech.

Staří Pražané a příslušníci usedlých pražských rodin znají a dodnes zachovávají dávný zvyk jarní hřbitovní slavnosti, jakési obdoby podzimních „dušiček".
Slavnost se nazývá „májová" - nejstarší občané, dnes již vymírající generace, ve vzpomínce na někdejší utrakvistickou Prahu říkají ještě „majfest" a koná se však vždy některou neděli koncem června. Je tomu tak od nepeměti a náplň slavnosti se jeví tak přirozená, že nikoho ani nenapadne uvažovat, odkud se to vzalo a málokdo se pozastaví nad nesrovnalostí mezi názvem a skutečným datem konání. 

Avšak jako všechno pozemské i pražská „májová slavnost" má svůj počátek, který vrhá zajímavé světlo na její smysl a na atmosféru doby, kdy vznikla. Před třemi léty měly pražské jarní „dušičky" dokonce jubileum. Bylo to před 163 léty, roku 1807, tehdy opravdu l.máje, kdy poprvé vyšel z kostelíka na Malostranském hřbitově v Košířích průvod, vedený strahovským opatem (premonstráti mají na tomto hřbitově svou hrobku), jehož jádro tvořilo 24 bíle oděných dívek, které obsypávaly hroby růžemi a zpívaly přitom písně, zvlášť k tomu účelu skládané iniciátorem slavnosti.

Tímto vlastním původcem a po řadu desítiletí režisérem obřadu byl pražský malíř a literát Václav František Veleba (1785-1856). Jeho jméno dnes už široké veřejnosti nic neříká, je však dobře známo milovníkům Pragensií, zejména každému, kdo se zabývá staropražskou ikonografií. Velba (na titulních listech Welleba) vydal totiž několik knížek o pražských památkách, zejména také popis Karlova mostu, vyzdobený 37 rytinami, zachycujícími vzhled mostu a všech jeho sousoší na rozhraní 18. a l9.století.

Kromě písní skládal Veleba k slavnosti každoročně i nábožensko-filozofické úvahy, které byly tištěny jako letáky a  na slavnosti prodávány ve prospěch dobročinných učelů. Již svými tituly, jako "Čas a věcnost", "Kolébka rakev", "Život-dech", "Vůdčí hvězdy naší noci", "Zrození, život a smrt" a pod., zejména pak celým svým obsahem a laděním zasazují tyto úvahy slavnost do rámce doby a ukazují vlastní záměr autora myšlénky.

Na rozdíl od podzimních „dušiček" barokních, které uprostřed odumírající přírody stavěly člověku před oči symboly smrti, zmaru a pomíjejícnosti všeho pozemského, spojovala „májová slavnost" svou jarní scenerií a květinovými symboly smutek hrobů a utěšující myšlénkou na splynutí pomíjejícího života člověka s věčně se obnovující přírodou a nadějí na vzkříšení; původně se také tato slavnost nazývala „slavností zmrtvýchvstání".

Tak tu v prosté slavnosti je skryt protikladný výraz dvou epoch, dvojího různého, byť vzájemně se nevylučujícího nazírání na život a na smrt, dvojího kultu zemřelých. Mluví k nám ranný romantismus. Rodící se ze symbiózy dožívajícího baroka a věku osvícenství; zaznívají tu již tóny, které se pak plně rozezvučely v poezii Máchově, zvláště slavnou apostrofou "země krásné, země milované", v níž se odsouzenec smiřuje s myšlenkou smrti.

Odtud také snadno můžeme vyvodit odpověď, proč „májová" slavnost se koná koncem června. Na datech Velebových letáčků můžeme sledovat, jak datum slavnosti přeskakovalo na různé dny, patrně podle toho, jak rychle se kterého roku probouzela jarní příroda, zároveň se však posouvalo stále dál, jak přibývalo hrobů. Rostl hřbitov malostranský, slavnost se odtud rozšířila na Olšany a později na Malvazinka, patrně i na jiné pražské hřbitovy, až májová příroda už nestačila splnit stále rostoucí potřebu dodávky růží a tak se slavnost přesunula na konec června. Svým názvem ovšem dále aspoň metaforicky připomíná svůj „májový", tj. jarní hlubší smysl.

Onen ráz máchovské romantiky, z níž vyšla i májová slavnost hrobů a květin, ještě donedávna krásně uchoval starý hřbitůvek, na němž se poprvé konala; až v poslední době několikerý úspěšný zásah chuligánů pomohl k vítězství myšlence, aby se poetický památník doby Máchovy a Nerudovy proměnil v banální předměstský parčík. Je to škoda!

Dnes z této stylově působící památky zůstalo jen torzo, které ovšem i tak má svou velkou cenu. Je si jen přáti, aby velmi opožděné ohrazení hřbitova, o něž Klub Za starou Prahu už desetiletí usiloval, uchránilo aspoň tyto skromné zbytky před dalším ničením, ať již násilnou devastací nebo nevhodnými a nestylovými dalšími úpravami.

"ZPRÁVY KLUBU ZA STAROU PRAHU" k 70. výročí činnosti.
Praha 1970, str. 93 - 95. Autor Karel Krejčí, název článku MÁCHOVSKÉ "DUŠIČKY" NA PRAŽSKÝCH HŘBITOVECH

 

Obnovené Májové slavnosti

Pozvanka Majova slavnost 2014.pdf (1456178)
Pozvanka maifest 2013.pdf (600,4 kB)
Májová slavnost 2012 pozvánka.pdf (354 kB)
2011 konečná verze pro tisk DL.pdf (1 MB)
Maifest 2010.pdf (254996)
Maifest 2009.pdf (900317)

Kalendář akcí

09.12.2019 18:00
Srdečně zveme na letošní poslední přednášku našeho spolku s názvem Mocné slovo neomýlí: Karel Jaromír Erben a jeho...
25.11.2019 18:00
Spolek Malostranský hřbitov zve na další přednášku z cyklu o historických hřbitovech. Tentokráte se zaměříme na...

Kontakt

Spolek Malostranský hřbitov Švédská 33
150 00 Praha 5
+420 722 200 908 alena.lehnerova@centrum.cz;